se vtěliti a z čisté panny Marie naroditi ráčil a pak skrze přehořké umučení své a smrt, ukřížován jsa, za nás umřel. A pohřben jest, stoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa. Sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé mrtvé. K jehožto příští všickni lidé po spojení jejich těl s dušemi z mrtvých vstanou a ze svých činů svědectví vydati mají. A kteří dobře činili, pujdou v život věčný, kteří pak zlé činili a přikázaní boží a církevní neplnili, ti do ohně věčného odsouzení budou.“

Mládenec: „Když tedy Bůh Otec nás stvořil, Syn boží nás vykoupil, což Duch svatý nám spůsobil?“ Mistr: „On nás posvětil, to jest dětí, neb syny božími učinil skrze křest, a vede nás svým vnuknutím na cestu spasení.“

Mládenec: „Je-li která z těch třech osob božských starší, větší a mocnější?“ Mistr: „Žádná není starší ani mocnější, nýbrž jsou sobě ve všem rovné od věčnosti, nestvořený, věčný a všemohoucí Bůh v Trojici jediný a nerozdílný, jenž všecko ví, slyší, a vidí jak na nebi, tak i na zemi. A kdož toho silně nevěří, nemůž spasen býti.“

Mládenec: „Byl-li jest Bůh prve nežli svět?“ Mistr: „Byl, ale stvoření toho světa nebylo před nim na počátku. O Bohu pak nesluší se hluboko tázati ani mluviti, než zprostí lidé vešli by v blud a kacířství. Ale máme sprostě věřiti, že je Bůh vždycky a zustává bez konce.“

Mládenec: „Již jsi mi pověděl o stvořiteli. Pověz mi o stvoření a proč Bůh svět stvořiti ráčil?“ Mistr: „Tak se líbilo svaté Trojici, aby svou moc ukázala. Protož mocí svou stvořil svět, moudrostí učinil ustavičnou zem a milostí svou potvrdil.“

Mládenec: „Kterak jest bylo prve nežli byl svět stvořen?“ Mistr: „Byly tmy a slouly chaos a v ních byly čtyři živlové, oheň, voda, země a povětří.“

Mládenec: „Co Pán Bůh nejprv stvořiti ráčil?“ Mistr: „Nebe a zemi, pak anjele i jiné vše stvoření a naposledy člověka.“

Mládenec: „Kterak jest první anjel sloul?“ Mistr: „Lucifer. Toho Pán Bůh tak krásnýho stvořil, až se pejchou v kráse